sobota 30. dubna 2011

Ospalá díra v symbióze s Chinaski

Česká popíková skupina Chinaski dorazila do nekompromisního prostředí hutnického Kladna, aby tu odehrála koncert své Amarok tour. Ideální příležitost nasát trochu té kladenské kultury!
Hned z kraje by bylo fajn napsat onen fakt, že jsem celou akci měl zadarmo. Od toho se taktéž odvíjí má, možná až překvapivá, přítomnost. Chinaski jsem ještě na živo neslyšel, byť bych možná ani nepotřeboval slyšet, ale i oni zpívají o tom, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. Tak proč je nezkusit.
image
Velký sál kladenského kulturáku se začal pomalu plnit, až naplnil svou kapacitu. Přestože lidí bylo opravdu HODNĚ, po celou dobu koncertu mi chyběl jakýkoliv feedback od publika. Nějakou zpětnou vazbu, která spojí muzikanta s fanouška a naopak. Zpětná vazba, která na dobrých akcích vždycky proběhne. A tady prostě nebyla. I proto jsem měl z téhle akce hodně rozporuplné pocity. Kladno ten večer působilo jak hodně ospalá díra. Škoda.
Chinaski možná nejsou dostatečně punk na to, aby se na ně pogovalo či snad skákalo do davu, ale každá kapela přece potřebuje publiku něco dát a něco si od něj vzít. Energii, která jakoby se vypařila. Nemluvě o tom, že na živo znějí trochu energičtěji, rychleji a tak ve výsledku i lépe než v mnohdy ospalých nahrávkách. Koncertní verze jejich hitovek mají něco do sebe i pro někoho jako jsem já. Tedy někoho, kdo je neposlouchá a na koncert by sám od sebe nešel.
Překvapila mě i předskakující Katarína Knechtová. Výborná zpěvačka (krom toho, že se na ní hezky dívalo), která se snažila rozhýbat tu masu lídí - marně. Ale její podání osmdesátkové pecky She´s a maniac bylo skvělé, to bezpochyby. Podobně jako celý její playlist, kde nechyběly rádiem znásilněné Spomal či Za tebou.
Ospalý večer, lazy day...který usmrtil daleko větší potenciál večera. Jednou jsme dole a jednou nahoře. Tak už to bývá. Nicméně jsem rád, že jsem šel. Že jsem zase slyšel něco jiného, přestože to není úplně můj šálek čaje. Mít trochu přehled, to je oč tu běží.

neděle 24. dubna 2011

Cyklo-ublognutí

Jelikož začalo jaro a je to cejtit ve vzduchu - takovej ten svěží vítr, co provětrá a probere po zimě k životu i tu naší zapadnou českou kotlinu, rozhodl jsem se, že bych mohl vytáhnout kolo, na kterém jsem nebyl snad někdy od října. Na svoji poslední loňskou krasojízdu mám trvalé vzpomínky, jež zdobí mé tělo na rukou, kolenou a na čele. Nu co, kolo se splašilo a já krátce na to ryl rypákem v asfaltu.

Ale žádná křeč, nějakej ten týden jsem sice vypadal jako profesionální wrestler, nicméně vše se dalo časem dohromady, rány se zacelily a jizvy už taky nejsou tolik vidět. Mám prostě na ty pády štěstí.

kolo

Řekni, kde ty svaly jsou. Kde mohou být?

Protože rodiče odjeli na chatu, měl jsem doma volnej kvartýr. Normálně by to byla výhoda, jenže na to jsem nebyl v tom správném rozpoložení. A k tomu všemu začalo docházet jídlo. Prostě no fucking way. Musim na chatu, pokud nechci umřít hlady. Inu, jal jsem se oprášit své kolo. Premiéra začíná. Chuděra byla (a je) celá zablácená. Suchý bláto přilepený snad všude. To je tak, když se ke konci léta vydáte přejíždět brody a občas se u toho vyválíte v blátě. Gumy samozřejmě gumový, jak jinak. Takže ještě dofouknout mého oře a může se vyrazit!

Letošní cyklo first time dopadl vcelku dobře. Kolo jelo, já s ním a k žádnému incidentu nedošlo. Jen jsem se občas přistihl, jak nostalgicky vzpomínám na minulý rok, kdy jsem si tuhle trať dával skoro na jeden nádech. Ach.

Poprvé jsem si taky ošahal aplikaci Runkeeper pro zaznamenávání vašich sportovních výkonů. Obsahuje vskutku širokou paletu sportů, od běhání až po ježdění na vozíčku (trošku sporné, zda jde o "sport", ale budiž). Pomocí GPS kreslí vaší cestu, počítá ujeté kilometry, průměrnou rychlost, převýšení a například i propálené kalorie. Nakonec vše vylepí na váš profil na Runkeeper.com. Šikovná a velmi dobře fungující věcička.

Záznam mého výletíku najdete tady.

sobota 23. dubna 2011

Nahý pop z Nového Zélandu

Nemůžu říct, že rozumím hudbě. To už jen tak na okraj. Něco jako barva hlasu a všelijaké to dělení mi nic moc neříká. Proč taky - buď mě hudba chytne, nebo ne. Smůla. Další. A je jedno, jestli mne zaujme melodie, text nebo jakási originalita. A nejlíp když je to všechno dohromady. A pořádně nahlas.

Famous and Naked (už ten název, ach) jsou prostě super! Nespoustání, melodičtí, trochu lyričtí a brnkající na city. Prostě se nebojí experimentovat, trochu zatahat za nitky, aby z "toho" bylo něco krapet jiného. Odlišného. Neoposlouchaného. Což je v dnešním světě sakra těžký úkol. Pokud nechcete fušovat do techna a podobných muzicírních experimentů.

A hlavně - zní to svěže. Nenuceně. A mají i dobře natočené videoklipy. Každý trochu jinak, aby se to neomlelo. 


Třeba jsou na Zélandu lidé přeci jen přátelštější. Někde jsem slyšel, že se tam celkem dost hulí. 

sobota 9. dubna 2011

Holka v converskách

Znal jí už dlouho. Možná déle než by chtěl. Ne proto, že by jí neměl rád, že by necítil to napětí, které se ho zmocní pokaždé, když s ní je, když s ní mluví, a kupodivu i tehdy, když si s ní byť jen píše.  Ale proto, že ho tak trochu hryzalo, že si jí nevšimnul dřív, že se nerozhoupal trochu dřív a sám jí někam nepozval.

Teď už to bylo za ním. První oťukávání proběhlo a tak nějak vyplynulo zcela spontánně, skoro to ani nečekal. Prostě se naskytla příležitost. A on šel. Musel. Jinak by se asi tiše zbláznil. Ne z ní, ale sám ze sebe. Někdy prostě nedokázal překonat svojí nesmělost.


Byla to do sebe uzavřená intelektuálka. Aspoň mu tak zezačátku připadala a postupně se přesvědčoval o tom, že taková skutečně je. Měla neustále vypůjčenou minimálně půlku knihovny a ráda sjížděla filmy, které byste do ní vůbec neřekli. Krom toho přemýšlela o věcech, o něž by průměrná uhrovitá pipka nezavadila ani koutkem oka. Byla jiná než ostatní. Vybočovala z řady a to ho přitahovalo nejvíc. Rozbila zeď přesně tak, jak Pink Floyd ve svém albu The Wall…

Občas se přistihnul, jak na ni myslí. Aniž by chtěl. Třeba na to, co měla na sobě posledně. Přišlo mu krapet nezvyklé, že nosila conversky. Přišlo mu to krapet punk a moc mu to k ní nesedlo. Ale třeba se mýlil. Zas tolik jí neznal. Třeba to byla černá labuť, klidná sopka, která o sobě nedává moc vědět, ale prostě je. Existuje. A když se probere, smete vše, co jí stojí v cestě.  Každopádně, vždycky jí to slušelo. Ještě jí to nikdy neřekl. Asi by to měl udělat.

Nejhorší byla ta nejistota. Nevěděl, co bude dál. Nevěděl, jestli to, co cítí on, ona cítí taky. Bylo to dost možné. Párkrát mu to tak přišlo, ale nechtěl se nechat zlákat první pozitivní a krapet nasládlou myšlenkou. Nechá to plynout.

Jen občas trochu šťouchne do kormidla.