I když je to možná škoda, protože je to takový moje dítě. Je rozhodně super pozorovat ty pokroky, co jsem za těch pět let udělal. Ano, tomuhle plátku, ať už si o něm myslíte cokoliv - bude prvního listopadu přesně pět let.
Pět let je dlouhá doba. Když čtu své nejstarší řádky zpětně, snad si i říkám, že bych to celé nejraději smazal, zmuchlal, utopil kdesi ve stokách internetu. Ale ne. Ne. Třikrát ne. Psaní blogu je skvělá sebereflexe. Aspoň pak vidíte, co všechno se za ty roky změnilo. A že se toho změnilo skutečně hodně. Já z malýho píva, co píše svoje výlevy na internet, jsem dospěl. Alespoň teda papírově.
Takže jsem zpátky? To je složitá otázka. Nerad slibuji něco dopředu, o čem nevím, jak se na to budu dívat zítra. Ale ano, neplánuji na tenhle svůj prostor zanevřít.
Jsem složitej jednoduchej člověk a tak je to i s tímhle blogem. Na závěr bych si dovolil jednu fotku z osobního alba. Letošní dovolená v Černobylu. Mám v plánu o tom ještě napsat kratší článek, ale nejdřív se o tohle dobrodružství podělím s kamarády.
Mějte se.
Napadlo mě ještě udělat takový hokus pokus a články začít i namlouvat. Je to jen experiment. Ale aspoň si vyzkouším, zda se to vůbec dobře čte. Takže tento článek si můžete i poslechnout :). Připomínky do komentářů!
