Tak jako minulej rok, i letos jsem na samotný závěr prázdnin vyrazil do královského města Slaný, abych si hodil hrbem na punk/rock/metal/skáčkovém festivalu Rock na Valníku. A jelikož prázdniny tepaly tak drsně, až doběhly na svůj úplný konec, nezbylo mi nic jiného než doma vyhrabat krosnu, vzít stan, sbalit pár konzerv a do peněženky hodit lupen, který jsem si u sebe škudlil tak měsíc předem.
Protože minulej ročník byl poslední, co se konal v areálu letního kina, jelikož si tamní důchodci stěžovali na hluk (bitch please, přál bych jim, aby zažili pořádnou techno party!), musel se fesťák přestěhovat na plochodrážní stadion. Prostory se sice nafoukly, ale přátelská a útulná atmosféra letního kina se vytratila ta tam. Je to fakt škoda. No, neuděláš nic.
Takže tři dny pogování přede mnou? Jo, myslel jsem si naivně... Realita mě však praštila přes čumák hned první den. Obtěžkán zavazadly a stanem v ruce jsem se vydal do stanového městečka, aby se mi po chvíli tamější pankáč vysmál se slovy "Sem táhneš celej obejvák, ne?". Takže jsem co nejrychleji ztopořil svůj stan a vydal se na obhlídku celého areálu.
On má Valník jednu menší nevýhodu v tom, že program až do pozdních odpoledních hodin zpravidla za moc nestojí. Takže dopo-odpo program většiny lidí je se akorát tak hezky opít v zájmu přípravy těla na pořádnou dávku energie od kapel, na který tu všichni čekaj.
A tak mi tak nějak ani nic jinýho nezbylo. A vzal jsem to opravdu punkově, a když jsme s partou vyrazili na nákup do Kauflandu, odnesl jsem si hnusný červený víno a hnusnou kolu, abych z toho následně udělal ještě hnusnější houbu. Prostě jen tak. Chtěl jsem zkusit denní chléb těch bezďáků, co si tenhle "elixír" každý ráno míchaj před naší školou. No, svůj účel to splnilo, ale pro příště fakt nikdy víc.
A tak jsem lehce ovíněn vyrazil hopsat na Zakázaný Ovoce. Začal jsem tuhle partu sledovat zrovna po minulém ročníku tohohle fesťáku. A ani tentokrát nezklamali a pálili do lidí jeden odpalovák za druhym. Nejvíc jsem se těšil samozřejmě na
Vem si mě, který na playlistu naštěstí nechybělo. Energie proplouvá tělem, všichni jsou kámoši a kotel vře při každym akordu jednotlivejch písní. Všichni tancujou jak diví a všude je prach z udusaný země pod nohama, kterej se ti dostává do pusy, takže se jednoduše po chvíli stane, že pliveš písek. A je ti to jedno. V tuhle chvíli jseš šťastnej a víc prostě nepotřebuješ.
Ovoce po chvíli vystřídala tuzemská legenda E!E, která tepala už od prvních okamžiků. Konečně jsem je taky viděl na živo. I když klidně veřejně přiznám, že si je doma pouštím jen velmi sporadicky. Hlavně v okamžicích stoupající nasranosti. Ale to je zase trochu jinej příběh. Když zazněly první tóny
pogovací hymny, tak jsem se rázem ocitl kdesi uprostřed neskutečné vřavy. A stejně tak neskutečně jsem si to užil. Večer se blížil ke konci a na nás se zase pro změnu blížily černý mraky. Číra pankáčů začal skrápět déšť, takže jim začla padat a na pódium pomalu nastupovala kapela Brutus. Popět několik těch známejch písniček, co mi utkvělo v hlavě. Dlažební kostka se naštěstí pamatuje snadno.
Kytary pomalu doznívaj a spousta lidí padá do stanů. Déšť je stále konstantní a tak doufám, že můj pseudostan z Makra za čtyři kila tu noc přežije. Ze stanový osady se ozývá pár nočních výkřiků včetně opilejch prasat, co na celej provizorní kemp řvou "Rubýýý...Hóvno!" až dokud jim nedojdou i ty poslední síly. Krušná noc.
Je ráno. Celej rozlámanej a špinavej vylézám ze spacáku. Teprve teď se projevujou všechny ty modřiny a šrámy, co jsem si nadělal za včerejšek. Jsem rád, že nekulhám. Vzápětí zjišťuju, že v rozích stanu je voda. Teda voda, skoro celý koupaliště. Parádní. Všeho mám tak nějak dost, a tak se ještě poměrně brzo ráno sbalim a jedu domů se zcivilizovat. Mám to deset minut busem, no stress.
Teplá sprcha, teplý jídlo. Nom nom nom. Do krosny si házim pár zbytečností na dnešní survival a jedu. Akorát tak tak dorážím na právě hrající The Fialky. Jak tak koukám, tak tam, kde ještě včera byla zdravá, zelená travička, je teď nelítostně se rozšiřující lán bláta. Pár šílenců tančí v bahně. Taky to párkrát zkoušim, ale jelikož se děsně lepim, vzdávám to po několika málo vteřinách. Z Fialek si tak udělám čistou poslechovku, zatímco postávám opodál. Pár magorů v tom dešti tančí před podiem, bahno lítá všude kolem. Heh, ještě ze mě bude básník.
Déšť sílil a já jsem se šel uklidit za kamarády do provizorní čajovny v podobě velkého stanu uprostřed areálu. Dali jsme vodnici a poslouchali ty, co právě hráli. Proplouvající pohodová atmosféra, která se mi táhne po celym těle. Vedle sedí stárnoucí pankáč v oplackovanym koženym křiváku s nášivkama kapel, na kterejch byl a na mou otázku, zda pracuje odpoví překvapivě "né, koukám se z okna!". Vodnice mi začne stoupat do hlavy a já se vydávám zpět, abych si trochu zahopsal na další ostrou bandu jménem Vision Days. Šikovní to chlapci.
Den se přelil do svý druhý poloviny a já už stojim před podiem očekávající kapelu N.V.Ú. A čekání se rozhodně vyplatilo. I po tolika letech, co tihle umělci punkové hudby hrají, neztrácejí svůj elán a chuť fuckovat. A to se sakra cení. Rozhodně jedna z nepovedenějších show. Na podobné vlně se nesou i následující SPS. Ty bohužel skoro celé proflákám ve stanu, zatímco si dávám svou pozdní svačinku v podobě konzervy s lečem. To jsem si začvachtal.
Nasycen se řadím do x-té lajny na Sto zvířat, abych si je následně dokonale užil, vyskákal se a vyřval si hlas hlavně při songu Škola. Tahle skáčková legenda je stejně nesmrtelná. Vidět to bylo i na lidech, co si je dokonale užívali i za toho nečasu a zimy, která kousala do těl. Po Zvířatech na areál začne padat tma a na podiu začíná zvučit Totální Nasazení, které je tu doma a vlastně může za celou tuhle událost, za celý tenhle festival. Domácích fanoušků mají opravdu požehnaně, ostatně, je to vidět i na mnou pořízeném videu. Vynikající atmosféra.
Sotva co Totáči dohráli, já zhruba na hodinu mizím, protože americký metal v podobě kapely Pro-Pain mě vážně ničím neláká. Vracím se až na Horkýže Slíže, co mají solidně v piči na lehátku a hned od začátku si budují neskutečný kotel lidí, co i v blátě, dešti, tmě a zimě dokonale paří. Tohle jsou ostřílení borci, díky kterým tenhle fesťák neskončil fiaskem. Kytarista v tričku Vypsaná Fixa mi udělal pár sekundovou radost tím, že má vkus a když se rozezněla
Maštal, šel jsem do výskoku bláto nebláto.
Čas přeskočil do druhýho dne a mě čeká už jen poslední kapela. A to Polemic, kteří hrajou výhradně ska, ale zkusili si i rychlejší hrábnutí do kytar v podobě skvělýho coveru na Should I Stay Or Should I Go od The Clash. Hoši už od začátku mají problémy s časem, tudíž zahrají jen pár věcí, včetně všemi očekávané
Komplikované a začnou to balit. Dokud hrajou, vlnim se do rytmu týhle původně jamajský hudby, ale už mi taky začínají padat víčka a hned, co zahodí kytary, saxíky a saka, vyrážim nahoru, stan na mňa čaká!
Spát! Spát! Spát!
Ráno vylejzám ze svýho hnízdečka překvapivě brzo a jelikož jsem se rozhodl, že na poslední den v tomhle deštivym pekle nebudu a raději si udělám výlet za přítelkyní, balím svých pár švestek včetně stanu, při jehož balení se zase pěkně navztekám a vyrážím pryč za novými zážitky. I přesto, že letos počasí úplně sluníčkově nevyšlo, byla to hodně povedená akce, na kterou budu určitě rád vzpomínat. Zase jsem si někde hodil hrbem, vyřádil se a zaprotestoval si proti systému. Příště snad zase! A s lepšim počasim!
.jpg)
