Štědrovečerní

Byla zima. Štědrý den. Všichni doma u štědrovečerní večeře, kolem stolu rodina a společně prožité chvíle. Jenže ona ne, neměla to tak. Rodiče se podívali tam nahoru, když jí bylo teprve šest. Byla to ta podivná zima bez sněhu. Táta s mámou se ten den se vypravili do divadla, ale zpátky se už nevrátili. Měla to být romantika na úrovni. A také že byla. Oplývali životem a radostí, když nasedali do auta. Jenže potom, co to do nich narval kamion na dálnici, bylo všechno jinak. To už do smíchu nikomu nebylo. Táta brzdil v tu chvíli seč mohl. Zoufale se snažil jako když se topící snaží nadechnout. Sekunda. Mrknutí oka. Bylo pozdě. Oba na místě mrtví. Na špinavý dálnici, tam její rodiče vydechli naposledy. Všude krev, střepy a dvě těla bez života zaklíněná na předních sedadlech něčeho, co se už ani nedalo nazývat automobilem. Ten druhý řidič to tenkrát přežil. Prostě život. 

Byla zrovna u babičky, když se to stalo. Zvonící telefon, zlověstné ticho a babička upouštějící sluchátko na zem. Bum. Prásk. Slzy, miliony slz deroucí se ven a kráter v srdci, který už nikdo nevyplní. Nikdo ničím. Nikdy.

Sklonila hlavu, zachumlávala se čím dál více do svého kabátu a šla dál ulicí. Koukala do oken domů, které míjela. Viděla jak šťastné tváře ale i strojené úsměvy, které se sešly u společného stolu. Viděla spokojené pantáty hladící si břicho po vydatném jídle. Viděla rodiny velké, ale i docela malé. Skoro se jí až zdálo, že každý má někoho, s kým tráví vánoční svátky. Jen ona ne. Babička už to měla taky za sebou. Zrovna minulý rok na jaře. Šla spát a už se neprobudila. Usnula na věky, skoro jako Šípková Růženka. Třeba si teď dává kapra s rodiči tam nahoře, pomyslela si v duchu a usmála se. A šla dál. Pomalým, ale jistým krokem procházela kolem cizích domů a oken, snažící se ukrást alespoň kousíček té cizí rodinné vánoční atmosféry. 

Zkráceně řečeno, buďte rádi za ty, které máte. Je klidně možné, že upřímný úsměv byste ve vaší rodině hledali marně. Ať tak či ona, buďte rádi za tu rodinu, kterou máte. Ať už je jakákoliv  Ať ji milujete či sebevíc nesnášíte. Je to kus vás. Je to společná historie. Je to vaše krev.

Je mi líto všech, kterým ten kus chybí. Těch, kterým chybí někdo z rodiny. Stejně jako je mi líto těch, kteří nemají s kým trávit vánoční svátky. Tak jako třeba Ona.