Představa, že se probudíte do řvoucího pekla. Do dne, který je vlastně úplně stejný jako ty předešlé. Přesto něčím jiný. I když je teda stejně mrazivý a mlhavý jako včerejšek. Je poslední. Poslední pohled do zrcadla po ránu. Poslední zděšení kvůli tomu, jak vypadáte. Poslední čištění zubů... V mnohém by to bylo vysvobození.
Možná by to dodalo odvahu mnoha lidem uskutečnit to, co už dlouho plánovali. Však to určitě sami znáte. Něco si naplánujete a uložíte do mozku s nálepkou "někdy na to přijde čas". Dost často se to totiž změní na nikdy, což je hrozná škoda. Konečně by spousta z vás dostala odvahu oslovit dívky, které jste měli oslovit už dávno předtím. Konečně byste mohli poslat do prdele lidi, co vás každodenně serou. Konečně by se mnozí hnuli z místa. A konečně by nadešel den D pro všechny potencionální sebevrahy. Už by nemuseli řešit, jak skonají, stačilo by si prostě počkat. Už byste nemuseli sbírat odvahu a odkládat to "něco" na "někdy. Protože to někdy by právě přišlo.
Snad bych to i chtěl zažít. Obléct si bundu a jít ven pozorovat ten chaos všude kolem. Souložící páry v ulicích, zmaštěný partičky lidí, snažící si navodit konec sami sobě ještě před očekávaným koncem, rabující kravaťáky v rozbitých vitrínách obchodů.. Třeba by se konečně zvedla i ta paní, která svůj život žije a prožívá v televizních seriálech. Třeba by jí to konečně donutilo zvednout se a začít něco dělat. A podobných scénářů je samosebou habaděj.
Určitě takové lidi znáte. Nebo dost možná jste to právě vy. Něco odkládáte na neurčito a bojíte se, že to nevyjde. Zkuste si stanovit svůj konec světa. Tedy samozřejmě až poté, kdyby ten zítřek nevyšel!
Žádné komentáře:
Okomentovat