sobota 3. ledna 2015

Vzkaz

Drahý Filipe,

jsme spolu už dvacet let. To opravdu není zanedbatelný čas. Byli jsme spolu v dobrém i ve zlém. Prodělali jsme společně všechna těžká období. Několikrát jsme si sáhli na samotné dno. Nebo jsme si to alespoň společně mysleli. Byli jsme spolu u všeho. U prvních krůčků, u prvních nemocí, u prvních holek. Všechna období, ať už byla jakákoliv, jsme přečkali. Společně.

Mnohé jsme viděli. Mnohé jsme drželi a na mnohé jsme si sáhli. Hned několikrát jsme se vydali do zahraničí. Viděli jsme Itálii, Chorvatsko, Korsiku, Bulharsko, Turecko i Anglii s Francií. Dokonce jsme společně procestovali i kousek Čech. A doufám, že nezůstaneme jen u tohohle výčtu.

Byli jsme spolu vždycky. I když sis myslel, že jseš na všechno sám. Já tu bylo pro tebe. Pumpovalo jsem do tebe krev. Věřilo jsem ti. O to víc mě zarmoutilo, jak jsi se mnou poslední rok nakládal. Nebyl to jednoduchý rok, vím. Museli jsme se společně vypořádat s mnoha překážkami, které nám život nachystal.

Trápí mě však, jak jsi začal zapomínat, že mě máš. Mrzí mě, co všechno jsi dělal. Cítilo jsem se opovrženě. Tohle se nedělá příteli, kterého máš na celý život. Jako bys snad zapomínal, že mě máš.

Nechal jsi mě dusit a topit. Poměrně dost jsi kouřil a pil. Nemluvím ani o tom, jaký jsi měl leckdy jídelníček. A pohyb? Kde jsou ty rána, kdy jsme společně chodili běhat.

Udělej s tím něco, Filipe. Pro mé i tvé klidné spaní. Tohle není trapné novoroční předsevzetí, které je bublinou, jež po chvilce splaskne. Tohle je motivace. Motivace, která tě může posunout dál. A kdo ví, třeba se díky tomu budeme společně znát o něco déle.

Udělej s tím něco. Takhle to opravdu dál nejde.

- Tvé tělo

pátek 2. ledna 2015

2014 hledáčkem telefonu

Starý rok je za námi. Je na čase začít od znovu. Lépe. 2014 nebyl zrovna rokem, kdy bych se nějak přetrhnul co se týče tohoto blogu. Dost mě to mrzí a chtěl bych to napravit. Pojďte se alespoň podívat, jak vypadal můj rok na fotkách.

Všechno foceno telefonem, nejprve Lumií 800 a od zhruba května už fotky lezou z Lumie 720. Bez zvláštních úprav, jen někde jsem občas použil nějaký barevný filtr. Vybírám to nejpovedenější z minulého roku.


Kvalitní fotka to sice není a mně se kdovíproč ztratila originální fotka, ale k čertu s tím. V lednu měl můj kamarád Vojta z Děčína Ústí maturitní ples. Jel jsem za ním tenkrát vlakem s nudlí u nosu a dost možná i teplotou. Neodpustil bych si, kdybych jeho maturák vynechal. A bylo to - super :).


Další fotka je až z dubna. Buď jsem první čtvrtinu roku zcela prospal nebo se opravdu nic zajímavého nedělo. Jedno deštivé odpoledne u přítelkyně. Deštník. Procházka. Pohoda. 


Morava je krásná. Někdy koncem dubna jsme se tam vypravili se třídou. Lednice, Valtice, Pálava. Musím se tam vydat znovu, až zase bude trochu času na cestování. 


Shodou docela vtipných okolností jsme na Moravu se třídou vyrazily zhruba za měsíc a kousek znovu. Tentokrát však na sportovní kurz. Byl to týden učení se na windsurfu. Ani nepočítám, kolikrát jsem se vymáchal ve vodě a kolikrát jsem to prkno chtěl minimálně rozčtvrtit. Ale bylo to náramné, o tom žádná! 


Jedna momentka ze začínajících prázdnin. Zajeli jsme si s přítelkyní na chatu. Léto, teplá voda, nic nedělání a maturita ještě daleko. Když píšu tyhle řádky, chce se mi z toho tak akorát bušit hlavou o zeď. 


Pořádně nevím, odkud jsem se vlastně vracel, ale šel jsem pěšky. Bylo ještě léto a poměrně pozdě večer. Šel jsem krajinou a najednou tohle. To jsou taky momenty, kdy se zastavuje čas. 


Mám tuhle fotku hrozně rád. Nela slavila narozeniny a já jsem jí při té příležitosti vytáhl do Prahy. Fotka vznikla hned vedle Národního divadla a vypadá jak ze sedmdesátek. Nebýt teda toho telefonu, ovšemže. 


Prázdniny pomalu končí a my s kamarády razíme na tradiční čundr do přírody. Tentokrát do Skryjí. Jelikož mi tentokrát nevylezla z telefonu ani jedna slušná fotka, protože celou dobu bylo dost pod mrakem a vůbec všelijak - neprázdninově, přikládám aspoň ježka, který se k nám připlížil trávou v kempu. Bylo fajn. 

¨

Je skoro konec prázdnin a s naší kladenskou partou vyrážíme už podruhé na hudební festival Rock for Churchill do Vroutku u Podbořan. Nemám moc v lásce přelidněné obří fesťáky a Churchill je skvělý kompromis. Útulný areál myslivny a žádné megalomanské letiště či něco podobného. Fotka je z našeho řádění na britské The Subways. 


Podzim přišel téměř okamžitě. Courání podzimním lesem koncem října. Škola už jede na plné obrátky a já jsem rád, že alespoň občas můžu někam vypadnout - třeba právě do lesa. 


Letos jsem se s lidmi z portálu Freegame dostal i na konferenci herních vývojářů GDS 2014, kde jsme měli svůj "stánek" a prezentovali jsme náš herní web a co jsme vlastně zač. Byla to hodně zajímavá zkušenost plná zajímavých lidí a přednášek, které na této akci měli. No a tahle fotka vznikla zrovna když to celé po dvou dnech skončilo. Noční výhled na Hrad, lávka plná racků a opravdu zajímavá obloha. Jen škoda, že focení telefonem večer je opravdu dost na hraně. Ale dá se.


¨

Úplně nejmladší fotka, protože vznikla těsně po Štědrém dni na procházce okolními vesnicemi. Venku to vypadalo všelijak, jen opravdu ne vánočně. Ale to nevadí, aspoň je z toho fajn fotka.

Tak a to je opravdu vše, přátelé. Fotek i událostí sice bylo znatelně více, ale buď žádné fotky nemám, nebo jsou opravdu mizerné. Zjistil jsem, že telefonem se opravdu fotit dá, když tomu dáte trochu času a trpělivosti. Hlavní je dostatek světla. Je to poměrně zajímavý koníček, protože jste dost limitováni daným zařízením. Ať máte x mobilních megapixelů, zrcadlovka za dvacet tisíc to nebude nikdy. Natož pak za špatného osvětlení. Ale to je na tom to hezké. 

Tak mnoho úspěchů v tomto roce. Spoustu zážitků a fotek, ať je taky na co vzpomínat!