Je úterý 7. listopadu 2017 něco málo po šesté hodině ráno. Společně s mým kamarádem Lukášem pomalu procházím ospalým a špinavým autobusovým nádražím na pražském Florenci, abychom po krátkém tápání trefili správné nástupiště. Naším cílem je Berlín.
Už dlouho jsem se sem chtěl podívat, nicméně znáte to, buď nebyl čas nebo peníze. Teď se ovšem naskytla možnost koupit jízdenku za krásných 390 Kč za dva lidi. Moc jsem se nerozmýšlel a jednu si koupil. A protože jsem neměl s kým jet, přidal se Lukáš. Určitě se tedy vyplatí sledovat akce na internetu. Jízdenky do Berlína z pravidla nestojí moc, ale proč platit více, než je nezbytně nutné. Průměrně za jednu cestu zaplatíte něco okolo 600 Kč, leckdy se ceny pohybují i okolo čtyř stovek, nicméně dá se jet i za dvě, což je zhruba srovnatelné, jako koupit si jízdenku do Brna.
Vzhůru do Berlína
Nakonec jsme náš žlutý autobus úspěšně našli. Usedáme do pohodlných sedadel a vyrážíme vstříc německé metropoli. Pokud nejedete autobusem ve špičce, dá se do Berlína pohodlně dostat za čtyři a půl hodiny. Okolo jedenácté jsme tedy na místě, přesněji na autobusovém nádraží ZOB aum Funkturm, které se sice nenachází přímo v centru, ale je to odsud jen pár kroků na metro. Stačí od nádraží vyrazit směrem doleva kolem benzínové stanice. Pak už stačí pokračovat stále rovně a vchod do stanice Hbf Kaiserdamn nemůžete minout. Berlínská hromadná doprava vypadá na první pohled možná zbytečně složitě, ale jakmile se naučíte několik základních pojmů, není problém se dostat v podstatě kamkoliv. Podzemní vlaky, kterým v Praze říkáme metro se označují jako U-Bahn, na povrchu pak jezdí nadzemka S-Bahn a to celé ještě doplňuje bohatá síť autobusů, tramvají a lodí. Nám ale bude bohatě stačit právě S-Bahn a U-Bahn. Pokud budete po Berlíně alespoň trochu cestovat, rozhodně se vyplatí koupit si denní kupón pro zóny AB za 7 euro. Lístek ovšem neplatí 24 hodin, nýbrž vyprší vždy ve 3 hodiny následující ráno. Rozhodně se nevyplatí jezdit načerno, během necelých dvou dnů, které jsme v Berlíně strávili, jsme hned dvakrát potkali revizory a pokuty jsou opravdu vysoké (kolem 50 euro).
Jakmile máme oba lístky, nastupujeme do U-Bahnu směrem do centra. Berlínské metro je už svým vzhledem zcela odlišné od toho pražského. Zatímco v Praze máme metro moskevského typu s eskalátory, vysokými stropy a rozlehlými vestibuly, Berlínské metro je plné úzkých vykachlíčkovaných chodeb s nízkými stropy, schodišť a jasně žlutých vlaků, že to občas skoro vypadá, že jste se ztratili v jedné velké koupelně. Vystupujeme na stanici Zoologischer Garten, kterou už možná znáte z jedné knihy. Zatímco očekávám průmyslovou zástavbu a paneláky, jakmile vylezeme na povrch, tak se nestačím divit. Plno nových budov, které doplňují starší činžáky a nad hlavou projíždějící nadzemka, až jsme skoro dostali pocit, že jsme kdesi na Manhattanu a ne v Berlíně. Zároveň dostáváme hlad a tak objevujeme obchod, který je jen kousek od východu z metra. Pokud chcete v Berlíně ušetřit tak jako my, rozhodně se vyplatí si kupovat jídlo v supermarketech. Ceny jídla jsou srovnatelné s těmi našimi, takže neutratíte o mnoho více než doma. Sendvič za euro a pár centů sice nenadchne, ale svůj účel splní a my můžeme pokračovat dál. Láká nás nadzemka, takže vystoupáme schody na linku S-bahn na stanici Zoologischer Garten a spontánně vystupujeme už na další stanici Tiergarten, kde nás zaujal výhled na město. Sestoupáme dolů do ulic a já zjišťuji, že tahle stanice se jmenuje podle obrovského městského parku přes ulici. Zároveň je to i druhý největší park v Berlíně a třetí největší park v Německu, ale to zjišťuji až doma. Nicméně stačilo se kouknout na mapu, abychom zjistili, že se tímto parkem dá projít až do centra, což taky uděláme.
Hluboko do kapsy
Nejlepší plán je někdy zkrátka žádný plán. Dokonce cestou objevíme i obrovský Vítězný sloup, který se tyčí uprostřed rušné křižovatky směrem do centra. Dostat se k němu je poměrně umění, ale stačí párkrát přejít silnici a dostanete se až do podchodu, kterým se dá projít k památníku. Tady potkáváme dvojici zhruba patnáctiletých snědých děvčat, které se nám lámanou angličtinou snaží říct o peněžitou podporu na výstavbu mezinárodního centra pro sluchově postižené a cpou nám záznamové archy, do kterých se máme podepsat a napsat částku, kterou jim přispějeme. Já slečně s jemným knírkem sděluji, že mám u sebe akorát kreditní kartu, takže ji nic nedám. Lukáš pohotově do kolonky „donation“ píše nulu a svůj podpis a zprvu milé slečny se s námi loučí větou „Fuck you“. Na podobné podvodníky je třeba si dát pozor, ale jelikož se už nějakou dobu pohybuji po Praze, není mi tenhle způsob brigády úplně cizí. Na památník se dá i vylézt za 3 eura, ale výhled na hlavní silnici ohraničenou zeleným parkem za to podle mě nestojí, takže odcházíme dál směrem do centra.
Konečně v centru
Netrvá dlouho a skutečně se dostáváme hned k několika berlínským ikonám. Nejdříve si procházíme naprosto skvělý památník obětem Holocaustu, ze kterého ta bezmoc přímo čiší. Dále procházíme Braniborskou bránou a objevujeme hloučky lidí, kolem nichž jsou rozestavěné tanky a náklaďáky s lidmi oblečenými do ruských uniforem včetně všudypřítomných srpů a kladiv. Od někoho z davu dostávám letáček v angličtině, abych si zde přečetl, že se jedná o oslavu uplynutí sto let od Velké říjnové revoluce v roce 1917. Nepřekvapuje mě, že mezi stranami, které této akci vyjádřili podporu je i český Komunistický svaz mládeže. Jelikož ale ani jeden nerozumíme co se tu vlastně pořádně děje, pokračujeme směrem k budově Říšského sněmu, která rozhodně stojí za návštěvu.
Nejenže po jejích schodech chodil i sám Hitler, ale tahle novorenesanční budova působí jako zjevení uprostřed moderní zástavby a rozsáhlého zeleného parku. Je až s podivem, že dovnitř se dá dostat zcela zadarmo. Jediné co k tomu potřebujete je trochu času a internet. Na internetových stránkách Říšského sněmu si pomocí několika kliků myši můžete zarezervovat prohlídku zcela zdarma, což jsem také udělal. Prohlídka budovy však byla již zcela obsazená, můžete se ale dostat do nádherné skleněné kopule na samotném vrcholu budovy, odkud je perfektní výhled na celé město. Počítejte však s nátlakem turistů, rezervaci je proto dobré udělat alespoň den dva předem.
Jelikož jsme oba už poměrně utahaní a na zádech pořád taháme sice lehké, ale stále batohy, naskakujeme do nejbližšího metra a jedeme až na stanici, odkud se máme pohodlně dostat až k našemu ubytování. Na Booking.com jsem pár dní před odjezdem vybral skvěle hodnocený a levný hostel EastSeven, který se nachází jen pár stanic od centra. Za pokoj pro dva tak platíme rovných 40 euro (něco kolem 1100 Kč v té době). Pokoje jsou čisté, moderní a nechybí ani připojení na internet. Pokud byste však cestovali sami, dá se ještě více ušetřit a vzít smíšený hromadný pokoj, kde sice budete spát na palandách jako na táboře, ale zase si užijete spousty srandy a dá se zde přespat už za cca 400 Kč za noc. Ubytování je obecně po celém Berlíně velmi drahé a tenhle hostel je jedna z mála variant, jak za málo peněz dostat hodně muziky. Po ubytování se doptáváme na recepci po nějakém obchodu, kde bychom si mohli nakoupit. Jen pár kroků odtud je nám dobře známý řetězec Lidl, kde si kupujeme pár piv a svačinu na zítra, abychom mohli vyrazit do nočního města.
Do východního Berlína za tmy
Večeři si kupujeme v posprejované hipster čtvrti nedaleko našeho hostelu v jednom ze stánků s kebabem. Těch je tu na každém rohu hned několik. Aby také ne, kebab sem přivezli turečtí přistěhovalci a těší se zde velké oblibě. Za čtyři eura tak dostáváme něco, co se s kebabem co si dáte u nás, nedá moc srovnávat. Turci si totiž nakládají maso sami a do pšeničných placek tak krom zeleniny a omáček dávají i grilovanou zeleninu a pečené brambory, což tady vidím vůbec poprvé a s plným žaludkem pokračujeme až do centra východního Berlína, na Alexander Platz. Pokud sem pojedete alespoň na dva dny, rozhodně si zajděte do Berlína za tmy, ztraťte se v něm.
Alexander Platz coby hlavní náměstí východního Německa nám v noci s osvětlenou televizní věží doslova vyráží dech. Ten vyráží i cena za vstup nahoru, která se pohybuje okolo 15 euro, takže záleží, zda na to máte. My ne a tak pokračujeme dál směrem na nadzemku. Chceme z nočního města vidět co nejvíc a říkáme si, že nejlepší způsob jak ho vidět je z nadzemky. Pozorujeme noční město z vagónu vlaku a plánujeme, že vystoupíme na Potsdamer Platz, odkud se vrátíme na hotel. Chvilku trvá, než nám dojde, že ukazatel směr Potsdam není zkráceninou Potsdamer Platzu, nýbrž ukazatel do města Potsdam zhruba 30 km od Berlína, kam také skoro dojedeme. Přání trochu se projet vlakem při měsíčku jsme si tedy splnili a potupně nastupujeme do vlaku zpátky do Berlína. Tam nás čeká už jen návrat na pokoj.
Druhý den na sedmou večer už odjíždíme, nepřeháním to tedy s plánováním. Ráno nikam nespěcháme a spíše se poflakujeme městem. Kupujeme si další denní permanentku na MHD a na oběd vyrážíme do vyhlášeného kebab stánku Mustafa's Gemüse Kebap ve čtvrti Kreuzberg nedaleka stanice Mehringdamn. Čekáme hodinovou frontu, jak slibují všechny internetové recenze, ale na patrně nejlepší berlínský kebab čekáme zhruba jen deset minut. Klasický kebab zde koupíte za 3,5 eura a cesta sem se rozhodně vyplatí. Takhle čerstvou zeleninu pravděpodobně nikde jinde nedostanete.
Podél berlínské zdi
Poslední místo, které ještě chceme stihnout, je berlínská zeď. Nebo spíše to, co z ní zbylo. Tenhle zbytek jménem East Side Gallery se táhne podél berlínské náplavky kousek od stanice Postbanhof. Měří zhruba kilometr a je pomalovaná všemi těmi známými motivy, které všichni známe z mnoha fotek. Daleko více nás ale zaujala druhá strana zdi, na níž byly vylepené silné příběhy lidí, kterým rozdělený Berlín ovlivnil život.
Když projdete až na samý konec, dostanete výhled na typický znak města – na most Oberbaumbrücke přes řeku Sprévu, po němž se prohání žlutá nadzemka. A tady končí i naše cesta, protože nasedáme do nadzemky a pomalu se vracíme na autobusové nádraží ZOB aum Funkturm, kde si na nádraží kupujeme menší svačinu a čekáme na náš autobus zpátky do Prahy.
Pokud přemýšlíte o tom, že byste se chtěli do Berlína podívat, rozhodně to udělejte. To město je skvělé, živé a moderní. Není to jen pár budov v centru a Braniborská brána. Naopak, Berlín nás stále překvapoval. Stačí jen odbočit z hlavních ulic a užívat si jeho rozmanitost. A pokud si nepotrpíte na luxus, lze toho vidět více než dost za cenu, že si dvakrát odpustíte delší výlet do hospody.
