Focus!

City, emoce, deprese. Jou, tohle hýbe dnešním světem. Dnešním světem, který se řídí dle pravidel, která vidíme v časopisech. Nebo se o to aspoň nějací človíčkové pokoušejí. Průhlední lidé. Znáte je? Určitě v okolí máte alespoň jednoho. Jednoduché maso, jednoduché myšlenky. Jednoduché všechno. A jeho pár jednoduchých témátek, která nikdy neopouští. Proč taky? Proč by měl dělat jinak? Má své lidi, protože někdo takoví si k sobě vždycky někoho najde. Je jich hodně. A proč se tak bojí neprozkoumaných míst? Protože se neumí zamyslet. Nepřemýšlí nad sebou. Ahá?!

Což takhle si hezky zanotovat - byť nepřímo k tématu s mou narychlo spíchlou básničko-písničkou? :)

Jen se hezky obleč
to víš že jo
škrabošky na sebe navěs
neni to přece žádný zlo!

Dělá to dneska každej
stejně se nezměníš
i když si to možná teď myslíš

Vevnitř jseš pořád stejně hnusnej
parchant co se nezmění
no tak už chcípni
podlehni svému zranění!

Životabudič

Víte, co je na životě vubec nejlepší? Ta rozmanitost. Během jednoho dne se může posrat úplně všechno. Od základů. Žádný varování, prostě šlus.

Na stranu druhou to platí úplně stejně. Obrácený misky vah. Jeden den vás může tak nakopnout, že budete mít dostatek energie ještě týden potom.

Člověk by si měl pamatovat, že ani v tom největším průšvihu či nedorozumnění, není sám. Vždy při vás někdo stojí. Rodiče, holka, anděl strážný. Prostě vždycky a všude.

Konec

Něco končí
Něco začíná
Hlavu svou k nebi vztyčí
A světla zhasíná

Je konec, je pozdě
Už není naděje
I ta ovšem zmizí
Než se sám naděje

Zhasínejte světla, až budete odcházet. Ušetříte si starosti.

Karmickej armageddon ve vašich uších. Zn. zdarma!

Kapela Sunshine, jenž  má v naší zemičce prostě tu smůlu, že neprosákla do mainstreamu (i když - bylo by to vůbec k užitku?), vydala své nové, melancholické a vůbec poměrně nevšední album, které je odstrkává ze zaběhlých kolejí temného rocku do něčeho, kde i to slunce z názvu svítí.

Karmageddon ovládl mé uši už ve chvíli, kdy se kapela rozhodla distribuovat album skrze internetovou šňůru až do rozbouřených a nekompromisních moří celého internetu za cenu, kterou si sami určíte. Nebo taky ne a budete za socky. All you can eat v čecháčkovském podání. Ve světě zaběhlá věc, u nás neokoukaná, stále ještě originální, ale hlavně - užitečná věc. Placka je dneska prostě krapet out. Tak když pirátit, tak legálně. A když není člověk svině, rád přispěje už jen pro ten nápad nějakým tím kačákem do pokladničky kapele.

Ale zpět ke karmickému armageddonu, který vás na první poslech asi neodrovná. Karmageddon není deska, která by zaujala na první poslech. Naopak, poprvé se budete spíše ztrácet, songy vám začnou splývat a pokud jste ještě k tomu fanoušky punkovějšího předchozího alba, budete se divit měkkému prvnímu dojmu.

Stačí vydržet. Desku párkrát otočit a vida - začínají nám prosvítat drobné detaily, které, ostatně jako vždy, tvoří celek. Karmaggedon je deska, do níž se musí proniknout. Zahrát si na potápěče a pořádně jí prozkoumat ze všech úhlů.

Teprve potom můžete naplno ocenit její kvality. Je to jen o čase. Stejně jako všechno. Sunshine už možná nejsou tolik punk, na druhou stranu dospěli - trochu se uklidnili, nabrali síly a na Karmageddonu je to znát. Kapela, co se hudebně nevyvíjí je nudná břečka recyklující sama sebe. Vlastně je to stejnej vzorec jako Linkin Park a jejich Thousands Suns.

Vlastní názor na to si už uděláte sami, protože celou desku si můžete stáhnout tady.

Jo a...nebuďte socky

Samota

Pokus o báseň. Psané tužkou. Na papír. Do sešitu literatury...

Vkrádá se do mě jako černá vdova
z myšlenek tvoří slepenec
vyřčí svá temná slova
promiň, já zatracenec!

Bodám si do srdce miliony nožů
lesknou se jak zmije
dokavaď dýchat můžu
ze života zle mi je

bodám a bodám
sám sebe v sobě hledám
nože z mé hrudí trčí
a vnitřní hlas na mne křičí

Člověče, vzpamatuj se
vyskoč a oklepej se
život není náhoda
samoty netřeba!