Antivirus zdarma? Jedině Microsoft Security Essentials!

Pojďme se teď podívat do kapku jiné kategorie, než jsou osobní zážitky mladého muže – do technologického světa.

Každé malé dítě totiž ví, že počítač bez antivirusu je jako sex bez ochrany. Tedy, kapánku riziková záležitost, která vás může mrzet ještě hodně dlouho, když se něco posere.

Ale zpět k počítačovým antivirům, v současné době můžete vybírat z nepřeberného množství tzv. freewarových odnoží těchto programů. Mnohdy to v praxi funguje tak, že velká firma, zabývající se výrobou tohoto “ochranného softwaru”, často uvolní alespoň odlehčenou verzi svého produktu zdarma ke stažení. Zřídkakdy se jedná o něco, na co by se dalo spolehnout.

Dlouhou dobu jsem měl Avast. Pravda, z několika bojů s trojskými koni mne vysekal. Také to byl ve své době nejlepší antivirus, který jste si mohli zdarma stáhnout pro nekomerční použití. Ale doba pokročila. Avast ve své free verzi není úplně dokonalý, navíc je poměrně pomalý. A tak přichází na světlo Security Essentials od Microsoftu. Nově ve své druhé verzi!

Nejenže je rychlý, co se skenování týče, ale nabízí i neprůstřelnou ochranu. Je provázán s firewallem ve Windows a nikdy se vám nestane, že by vás kvůli něčemu otravoval. Naopak, je takový jednoduchý, čistý a účinný, aniž by jakkoliv zpomaloval systém – jednoznačně nejlepší volba mezi free antiviry pro Windows.

Stahujte odtud, pokud máte cokoliv jiného a nejste zrovna dvakrát spokojeni.

Občanské průkazy, prosím!

Na české filmy do kina moc často nechodím. Nemám k tomu takřka důvod, protože českou kinematografii často považuji za břečku, která je schopná se utopit ve vlastním bahně.

Ale!

Český film Občanský průkaz, který na motivy knihy Petra Šabacha vypráví příběhy dospívajících kluků v dobách normalizace, je neskutečně kvalitní dílko, které by si takové odsouzení nezasloužilo.

Jednak proto, že je to po dlouhé době český film, na který se dá dívat, aniž by vám přivedl mozkovou příhodu nebo něco podobného. Vlastně, když si tak vzpomínám, 90% české produkce je jen jakýsi “produkt”, jenž vznikne míchanicí stejných herců, špatného scénáře a béčkové kamery.

Ale jsou tu výjimky jako Občanský průkaz, na něž můžeme být právem hrdí. Ten exceluje už u výběru herců. Žádné “typicky české hvězdné obsazení”. Naopak. Hodně nových, neokoukaných tváří. Včetně čtveřice hlavních hrdinů, které režisér posbíral na konkurzech. A jednu malou roličku hospodského si střihl i pán, co ztratil Ábíčko. Tleskám.

Trailer

A řítící se vlak se nezastavuje. A bourá zažité klišé už svojí podstatou. Na období normalizace, tedy těžkého komunismu, nahlíží realisticky. Žádné babičkovské příkrášlování o tom, “jak tehdá vlastně bylo dobře”. To tu nečekejte. Spíše smutné nahlédnutí do příběhů lidí, kteří se odmítali smířit s režimem. A jimž vlastně i dnes můžeme děkovat za to, že se máme tak dobře.

Co vám budu povídat, atmosféra mě dokonale vtáhla. Stejně jako výborně poskládaný soundtrack, který vizuálu skvěle sekunduje.

Rozhodně nechci říci, že je Občanský Průkaz dokonalé dílko. Nikoliv. Je však mnohem lepší a vymazlenější než ostatní “filmové pokusy”, jež jsou neduhy prožrané jak půl kila ementálu. Má svoje chyby jako několik nevyužitých charakterů, ale ty v tom zbytku zcela zapadnou do zapomnění.

Je to hezké, je to české, je to smutně realistické.

Něco na rozehřátí

Nejsem kdovíjaký příznivec článků, které se točí okolo jednoho videa. Přesto udělám jednu malou výjimku.

Konkrétně žhavým Španělkám, co se rozhodli si zajezdit na dlouhých prknech…

Pure Morning

Tak a je to, Mladý muž je přestěhován! :) Stalo se tak jednoho prosincového rána.

Možná se divíte, proč jste najednou na Bloggeru, ale je to poměrně jednoduché – Wordpress si za použití vlastní domény, kterou už máte koupenou, účtuje nekřesťanských 12$. Za to už by byl v ČR nějaký solidnější hosting, a tak jsem si řekl ne! A přešel na Blogger.

O nic samozřejmě nepřijdete, je to pořád ten samý Mladý muž, jen v kapánku jiné formě.

Hezké ráno, vítejte na www.mladymuz.eu!

Mladý muž je o rok starší

Je to tak. Dnes, tedy 10.12 jsem se narodil. Přesněji v roce 1994. V roce, kdy Kurt Cobain zhasnul svůj život. A v roce, kdy poprvé začala hrát Vypsaná Fixa.

Strašně mě těší, když od lidí slýchávám, že se chovám (nebo rovnou vypadám) jako starší. Staré pardály tohle už asi nepotěší, ale mě určitě. Říká to o vás, že jste vyspělejší. Jakýsi higher level mezi ostatními. A pořád lepší, když člověk “dospěje” psychicky brzy, než nikdy.

Občas mám pocit, že jsem o něco přicházel. Ať tak či onak, vždy se oklepu a ještě uznám, že je to pěkná blbost. Pro mě bude vždy lepší něco tvořit, na něčem se podílet, než kdesi zapíjet pátek s bandou “kamarádů”. A tohle mne za uplynulý rok katapultovalo do krajin, kde jsem spokojen.

Během patnáctého roku jsem často hledal sám sebe. Pitval se v sobě, abych našel své pravé já. Asi na každého to přijde. Dřív nebo později. Zkrátka zjistíte, že už nemůžete dál, potřebujete vystoupit a nasednout do něčeho, co vás bude unášet dalších pár let, nejlépe však celý život. Začal jsem poslouchat jinou hudbu a více přilnul ke psaní. Díky tomu jsem se seznámil se spoustou super lidí. S mnohými z nich jsem se seznámil i v reálu (což je v době virtuálních vztahů vcelku odvážná věc) a stali se mými kamarády. Myslím, opravdovými kamarády, kteří mají skutečně co říct

Jsem strašně rád, že jsem odešel z Freeher.cz, kde jsem působil jako recenzent a posléze se dostal do redakce studentského magazínu Zapnimozek.cz. Freehry mi toho daly hodně, především základ, od kterého se později šlo odrazit. A začít dělat něco jiného. Zapnimozek.cz je vskutku skvělý a nadějný projekt, v čemž mě utvrdilo i redaktorské setkání před týdnem (šestihodinová seance v McD se samými zajímavými mladými lidmi), jsem strašně rád, že pro něj píši a stále si mohu zachovat svou “svobodu slova”.

Za uplynulý rok jsem toho stihl vskutku hodně. Ze všeho nejtěžší bylo to “rovnání věcí v hlavě”. Převelice těžká a časově náročná činnost. Člověk při tom prožije nepříliš hezká období, párkrát propadne skepsi, ale výsledek…ten stojí za to!

Ámen

Jako takový malý dáreček bude tento blog nově na vlastní doméně – mladymuz.eu. Těšte se. Ještě to není, poněvadž se musí změnit několikero DNS záznamů, což obstarají kluci ušatí z webhostingu Blueboard. Tak snad již brzy. Jinak jsem také vyměnil fonty nadpisů, aby nadpisy neblbly s diakritikou. Doufám, že to oceníte!

Nevšední každodennost

A je to tu zase. Nepřekonatelná touha se trochu vypsat. Venku zuří sněhové šílenství, které snad nikdy neskončí. Taky jsem dneska skutečně ocenil fakt, že řidič v autobuse topil. Neocenitelné je to ale i tehdy, když je začátek jara. Obleva. Všichni ještě v zimních bundách a týpek v buse si samozřejmě zatopí. Proč ne. Sám má jenom košilku. Paradox. Pot. Hnus.

A zajímaví jsou i ti lidé. Dneska nějací snědí spoluobčané, co se prostě rozhodli, že se ty dvě zastávky k bývalé Poldovce svezou. Byla to snad celá rodina. I Nightwork by z nich měli radost. Jedna tepláková souprava za druhou. Nečekaně však vystoupili hned na další zastávce. Jedné indiánce se udělalo špatně, tak vyběhla z autobusu a začala zvracet do sněhu. Nic moc pohled. Dovršila to už jen slova jednoho z nich „No co se divíš, je těhotná“.

Když to tak po sobě čtu, nejradši bych tyhle řádky zmuchlal a zahodil. Nebo to celé pojmenoval „Nevšední každodennost“. Kdo ví, co nakonec udělám. Pravdou zůstává, že tyhle řádky mají asi nulovou informační hodnotu. A jsem si toho vědom. Tak to, prosím, berte na vědomí. Píšu to celé v těžkých chvilkách, kdy nejde internet. Kurvafix. Asi příliš velká zima, že i ten kyslík zamrznul. Pche.

Na druhou stranu se ale divím, kolik toho za tu dobu stihnu. Pokud máte problémy s časem, nestíháte a tak dále, jednoduše odpojte internet. Aspoň do té doby, než práci, kterou chcete udělat, neuděláte. Pomůže to asi tak na 110%.

V pátek bych celkem rád zašel na koncert Sunflower Caravan. Problém je, že se mi tam samotnému nechce. Ale, možná tam sám skončím. Potřebuji rozmrznout, zase nasát nějakou energii. V posledních dnech se totiž cítím, jako bych neustále napůl spal. Tělo chce spát, ale nemůže.

Z reproduktorů se  line Vypsaná Fixa, která se asi nikdy nevypíše. Kocour mi vrní na klíně. A všude černočerná tma. Idylka. Pro psaní ideální kombinace. Tak se mějte hezky lišáci, já to pro dnešek asi zalomím.

(a celé to zveřejním asi zítra (ve chvíli, co to čtete asi dnes) - zpropadený výpadek)