Na české filmy do kina moc často nechodím. Nemám k tomu takřka důvod, protože českou kinematografii často považuji za břečku, která je schopná se utopit ve vlastním bahně.
Ale!
Český film Občanský průkaz, který na motivy knihy Petra Šabacha vypráví příběhy dospívajících kluků v dobách normalizace, je neskutečně kvalitní dílko, které by si takové odsouzení nezasloužilo.
Jednak proto, že je to po dlouhé době český film, na který se dá dívat, aniž by vám přivedl mozkovou příhodu nebo něco podobného. Vlastně, když si tak vzpomínám, 90% české produkce je jen jakýsi “produkt”, jenž vznikne míchanicí stejných herců, špatného scénáře a béčkové kamery.
Ale jsou tu výjimky jako Občanský průkaz, na něž můžeme být právem hrdí. Ten exceluje už u výběru herců. Žádné “typicky české hvězdné obsazení”. Naopak. Hodně nových, neokoukaných tváří. Včetně čtveřice hlavních hrdinů, které režisér posbíral na konkurzech. A jednu malou roličku hospodského si střihl i pán, co ztratil Ábíčko. Tleskám.
A řítící se vlak se nezastavuje. A bourá zažité klišé už svojí podstatou. Na období normalizace, tedy těžkého komunismu, nahlíží realisticky. Žádné babičkovské příkrášlování o tom, “jak tehdá vlastně bylo dobře”. To tu nečekejte. Spíše smutné nahlédnutí do příběhů lidí, kteří se odmítali smířit s režimem. A jimž vlastně i dnes můžeme děkovat za to, že se máme tak dobře.
Co vám budu povídat, atmosféra mě dokonale vtáhla. Stejně jako výborně poskládaný soundtrack, který vizuálu skvěle sekunduje.
Rozhodně nechci říci, že je Občanský Průkaz dokonalé dílko. Nikoliv. Je však mnohem lepší a vymazlenější než ostatní “filmové pokusy”, jež jsou neduhy prožrané jak půl kila ementálu. Má svoje chyby jako několik nevyužitých charakterů, ale ty v tom zbytku zcela zapadnou do zapomnění.
Je to hezké, je to české, je to smutně realistické.
Žádné komentáře:
Okomentovat