Na Čtyři slunce jako film jsem se těšil někdy od jara minulého roku. Dostal se mi do podvědomí hlavně díky spolupráci Vypsaný fixy s režisérem Bohdanem Slámou. Fixa se v něm totiž zmocnila pozice autorů filmové hudby. Ještě teď mám v hlavě záblesk, jak se na podzim křtili Detaily a já byl u toho v Akropoli, Bohdan Sláma lil šampaňský po fixí desce a říkal, že když se jednoho dne probudil a přemýšlel, koho oslovit, aby mu nahrál hudbu do jeho nově vznikajícího filmu, zrovna mu v pokoji hrála fixa. A tak jim zavolal. Mám rád lidi, co dokážou řešit problémy takhle jednoduše.
Pak následoval klip na píseň Čtyři slunce, který mě v den uveřejnění natolik nadchnul, že moje uši ten den neslyšely takřka nic jiného. Nádherná a patřičně melancholická píseň, co má koule.
Od týhle doby utekl skoro rok. Tolik k příběhu - já a Čtyři slunce. K filmu samotnému jsem se však dostal až v posledních dnech. Tak jaký je?
Pokud mám užít jedno jediné slovo, asi bych nejraději užil slovo "smíšené". Protože přesně takové byly mé pocity po prvotním zhlédnutí. Na jedné straně tu totiž máme poměrně povedený příběh o tom, jak snadno se dá usmrtit poměrně harmonické manželství, na straně druhé tu máme Jiřího Mádla v podobě rozchuchaného pankáče Jerryho, který se svou partičkou kazí dospívajícího Vénu a do třetice tu máme příběh o hledání tajemného Mistra v čele s Karlem Rodenem a jeho rolí vesnického poloblázna Karla, který se neustále snaží navodit spojení s vyšší mocí.
Zatímco první dějové lince se dostane pozornosti takřka po celý film a Roden se svým Karlem ukousne asi čtvrtinu celkového děje, Jerry se svou partičkou jsou jen loutky stojící jakoby opodál, kterým se nedostane dostatečného prostoru. A to mě na filmu opravdu mrzelo. Obsahuje totiž spoustu postav, které se objeví, pronesou jednu větu a pak zcela zmizí! Nebo se objeví na místě, kde by je nikdo nečekal. Akorát to vyvolá zbytečné otazníky, které se vám zavrtají do hlav. A to prostě nemám rád.
Přitom film rozhodně není špatný. Je v něm vše, co byste si mohli přát. Jmenovitě tedy: deprese, smích, nevěra, punk, Bůh, slzy, hledání štěstí. Což zní dobře. Ne však pokud se budete snažit z těch slov udělat souvislou a smysluplnou větu. A Čtyři slunce jsou něco podobného. Snaží se obsáhnout vše, aby ve výsledku neobsáhly vlastně skoro nic. Něco jako gympl.
I tak je to film, který bych doporučil. Zvlášť, pokud nemáte přehnaná očekávání. Třeba vám toho Čtyři slunce dají trochu více, než toho daly mě. Když se však moc nezamýšlíme nad dějem, melancholie je to pěkná. Na českej film je to jednoznačně dobrej počin. A i malej úspěch se přece počítá.
