Zpomalte, vždyť jsou Vánoce

Zimu jako takovou mám rád. Když okolí zasype sněhobílá pokrývka. Když přikryje všechen ten hnus, co je venku. Když se na to chvíli nemusíme dívat. Když nám sníh dá zapomenout na okoukanou šedivou každodennost. Skoro to vypadá, že tu píšu o kokainu, co? Ale nenechte se zmást.

Možná je to prostě jen tím, že jsem se v tomhle období narodil.

Miluju ty chvíle, když se probudím a venku je bílo. Jen vyběhnout ven, sice mrznout, ale tak nějak vnímat tu krásu všude kolem. Nasát tu atmosféru do sebe a držet to v sobě, dokud to jde. Protože jakmile se to rozplyne, už to znovu nenasajete. Nejde to. A takhle to funguje u vícero věcí. Když ztratíte víru v někoho nebo lásku k tomu druhému, už to horko těžko vrátíte, slepíte dohromady. A stejně tak je to i s tou neustále omílanou vánoční atmosférou.

Vánoční atmosféra nejsou pro mě reklamy na colu, ozdoby, stromečky a dárky, protože to jsou prostě jen věci. Náladu vám dlouhodobě nezvednou. Vánoční atmosféra je pro mě stav. Stav, kdy by člověk měl zpomalit a užívat si. Ať už třeba tím, že se setkává s lidmi, které celý rok neviděl. Dostat se do pohody, zahodit problémy alespoň na chvíli za hlavu. To je ono.

Rozhodně to pro nejsou maratony po obchoďácích, tlačenice ve frontách - hromadné oslavy konzumu. To ne. A je mi občas smutno z toho, že spousta lidí Vánoce bere za právě tenhle, špatný konec. Dost možná to bude tím, že prostě neumíme zpomalit. Neumíme se zastavit. Tohle téma by mohlo zabrat samostatný článek. A tak tříštíme tu atmosféru Vánoc, abychom byli jako ty rodinky s falešnými úsměvy z televizních reklam. Abychom se usmívali jen proto, že tentokrát jsme stihli vymyslet a nakoupit vánoční dárky včas. Vždyť dárky si snad můžete dát kdykoliv během roku. Nikde není psáno, že musíte teď a tady.

Přitom stačí tak málo. Stačí se nad to povznést a především - zařadit pomalejší rychlost, zpomalit, více se koukat kolem sebe. Skutečně vám může být hezky i bez toho všeho nesmyslného shonu.