Paulie Garand: V hlavní roli

Občasně to na mě jen tak přijde. Mám chuť se zaposlouchat do něčeho jiného. A jak zpívají Tata Bojs, hudební alba jsou filmy pro uši. Nemůžu stagnovat u jednoho žánru, to je jasný. A ač dřív jsem se tomuhle žánru spíše vyhýbal, teď jej beru jako něco, co se dá dělat kvalitně a s rozumem. A přesně takové je i nové album Paulieho Garanda.

Věc, co si s chutí poslechnu celou, aniž bych u ní měl pocit, že si dobrovolně rvu hřeby do uší. Ono, můžete nadávat na metal a další kovy, že je to blití do mikrofonu a hudba nevhodná toho jména, ale musíte si sami uvědomit, že takhle se na to nelze dívat. A stejně je to i s rapem. Když tomu dá někdo čas, pohraje si se slovy a nevypustí do éteru první věc, která se nějakým záhadným způsobem rýmuje, dá se to poslouchat. Ba co víc, ona je to kupodivu i radost.

Paulie nám dospěl. Už to není mámin hodnej syn, co umí jen hýřit životem, nýbrž se odebral i k nějakému tomu filozofičnu. Ta změna se mi líbí. Je vidět, že má něco v hlavě, dokáže textovat i o jiných věcech než jsou zážitky z poslední party hard. A songy jako Barbarov či Pramen považuji za pomyslné vrcholy alba. To však nemusí nutně znamenat, že zbytek stojí za zlámanou grešli. Naopak, Pauliemu se podařilo sestavit pevnou osmnáctku songů, v nichž si každý označkuje své favority. A co je ještě lepší, slabé věci skoro neexistují. Poznal jsem to jednoduše - nijak jsem se nemusel nutit k tomu, abych jakýkoliv song na desce přeskakoval. To je přesně ten poznávací znak, co mi určuje, jaká věc je dobrá.

V hlavní roli je zkrátka ideální poslechovka do mrazivých podzimních dní. Do chvil, kdy byste nejradši utekli od všeho toho zmatku kolem a zašili se někde pěkně daleko. Člověk se u toho zasměje, zasní a dokonce se i zamyslí. Co víc byste chtěli, holomkové? Paulie, se nám proměnil v muže,  a já jsem rád, že to bylo zrovna tímhle směrem. Palec hore!

Mezi mé velké favority na albu patří i pohodový Klid. Ten se dočkal i neméně povedeného klipu.