Trágédie. Opravdu?

Občas mám pocit, že bych se měl k něčemu vyjádřit. Vyřvat to, co mám v sobě.

To, že kdesi v Rusku spadlo letadlo plné hokejistů, mezi nimiž se mimochodem vyskytovali i čeští reprezentanti, je tragédie. Když jsem si tuhle zprávu přečetl na telefonu, zamrazilo mě a došly mi slova. Hokej sleduji zřídkakdy, ale je to prakticky jediný televizní sport, u nějž neumírám nudou. Zvykl jsem si na ty jména a když si na něco zvyknete, je to vždycky těžší se s tím rozloučit. Zvlášť když se k tomu váže pár vlastních zážitků a pěkných chvil. O to horší je zjištění, že ty lidi, které jste sledovali - tam už prostě nikdy nebudou. Že neskutečně přehrávající Robert Záruba nikdy nezařve jejich jméno. Že se to už nikdy nebude opakovat. To je to, co mě vždycky zamrazí nejvíc.

Zároveň dost záleží na člověku a na jeho životním příběhu. Jak se k tomuhle všemu postaví, jak se s tím vyrovná a jestli vůbec. Dost často se tak projeví i jeho charakter. Osobně nechápu salvu přehnaných emocí, nahraný smutek u lidí, které to snad ani nemohlo zasáhnout. Ani hromadné měnění profilovek na sociálních sítích coby výraz soucitu. Tímhle soucit nevyjádříte. Na druhou stranu i nevkusný humor a přehnaný cynismus je na pováženou. Možná jsem konzervativní, ale o mrtvých jen dobře. To platí prostě vždycky a všude.

Češi jsou národ Švejků, kteří si dělají srandu úplně ze všeho. A dost často narazí. Vlastně ani není divu.

I když tato událost bezpochyby JE tragédie - poněvadž zemřelo přes 30 lidí, kteří zemřít nemuseli, určitě bych z toho nedělal národní tragédii, několikadenní smuteční marš a vůbec bych celou tu nahořklou komedii nejradši zametl pod stůl. A to, co předvádí Blesk se svým neustálým "zpravodajstvím", kopáním do mrtvol a hromadou rozhovorů, tak to není nic jinýho, než prachobyčejný hyenismus.

Člověk musí bejt tak trochu sobec a necita, jinak by nepřežil pravidelnou relaci zpráv. Nemohl by spát ze všech těch mrtvol, zabijáků a katastrof. Tak už to prostě je. Ale jakmile je tam nějaký vztah - ať už jakýkoliv, je to těžší. O hodně.

Když chcete truchlit, směle do toho, ale vězte, že nejlépe vyjádříte smutek tak, že půjdete a mlčky zapálíte svíčku. Žádná faleš. Každý extrém je špatný. Když pak vidím ty dvě odvrácené skupiny, jenž po sobě v diskusích vzteky plivou, je mi z toho smutno ještě víc.

Ámen.

Smrt jednotlivce je tragédie, smrt miliónů je statistika. J. V. Stalin