Zima se letos rozhodla, že asi neskončí. Skoro se mi zdá, že mi cosi stojí na žílách. Neproudí do mě nová krev. Jsem takřka bez energie, bez nápadů. Tvůrčí krize hadr. Je to asi jako sedět na poušti a čekat, zda něco přijde. Ano, občas se k vám přikutálí změť smetí a odpadu, jenže to opravdu nestojí za řeč. Snad jediné, co mě teď drží nad vodou, je má skvělá přítelkyně, dostatek zeleného čaje/kafe, a muzika. Ono je sice fajn utíkat do jiných světů, zatímco venku poletuje ta parodie na sníh, ale nemůžete tam utíkat bezmála půlrok. Unaví vás to, omrzí vás to. Věřte mi.
Go home winter, you´re drunk!
Každopádně, už je na čase vylézt z krabic a začít trochu zářit. Udělat z těch zalezlých opičáků zase lidi, jestli mi rozumíte. Já vím, je to tuze těžké. Zvlášť, když situace venku prostě nevypadá na to, že by se někde rodil nový život. Že by končil zimní spánek a medvědi vylézali z brlohů, kdepak.
I přesto na mě přišla myšlenka, že musím začít dělat věci jinak. A to od základů. Musím se změnit. Tahle idea se mi zavrtávala čím dál hlouběji do hlavy, až jsem byl nucen o ní přemýšlet téměř každý den. Alespoň to zkusit, za to nic nedáš! řve na mě jakýsi hlas uvnitř. Možná je to mé vlastní Já, kdo ví. Nebyl bych to však já, kdybych to neodkládal. Možná to znáte od sebe, večer uléháte do postele a naivně si říkáte, že zítra, jó zítra, to budu úplně jinej člověk! Nikdy to nefunguje. Stejně se pokaždý chováte úplně stejně, a děláte stejný chyby.
Já jsem si jen uvědomil, že takhle žít už dál prostě nemůžu. Nebo aspoň ne sám se sebou. Proč? Protože ty vole, Filipe, je ti osmnáct a pořád jseš jak malý dítě, odpoví zase ten tajemnej hlas uvnitř mne a zazubí se. Tak to vidíte. Nic vás nesere tolik, jako když serete sami sebe. Chci být lepší, chci víc věřit v sebe, chci umět říct - ano, jsem spokojen sám se sebou. Teprve potom budu usínat s klidem.
Snad je to vůbec technicky možný.
Žádné komentáře:
Okomentovat