Citát

Žiju. Teda přežívám, jak občas vtipně podotknu. Na Mladého muže jsem teď chvíli kašlal. Doslova.

Lidé s oblibou říkají, že nemají čas. Je to jen jakási formalita, kterou zastírají skutečnost. Ten, kdo "chce mít čas", si ho jednoduše udělá. Vždycky a za každých okolností. Obzvlášť, jedná-li se o nějakou oblíbenou činnost. Nebo chcete-li vášeň. Ještě jsem neviděl sběratele, který by i přes svojí pracovní vytíženost, zanevřel na svůj koníček. Všechno je to jen o prioritách a kompromisech. Ale o tom by se dalo debatovat hodiny.

Vlastně ani nevím, proč to píšu. Takhle se zasekávám celkem často :). No, nutno uznat, že nejsem P.Vogl, abych dostával náměty na článek každou nanosekundu. To nedávám.

Snad jen závěrem - listoval jsem svým čtenářským deníkem a co nenajdu! Citát! Miluju citáty. Obzvlášť ty, co potvrzují to, co už dávno víte. Ale tak, to je vlastně taky citát. Něčí. Nevim čí. Kopyrajt hadr!

Ale zpátky k tomu mému citáty. Je z knížky Kdo chytá v žitě. Napsal jí Jerome David Sallinger. Pokud je vám -náct a jste inteligentní (tzn. máte to v hlavě hezky srovnané), přečtěte si jí. V jiném věku to snad nemá cenu číst, člověk se musí s hlavním hrdinou sžít, chápat ho, žít jeho roli. A to, zdá se, je v pubertálních útrapách nejlepší recept na vychutnání celého tohohle románu.

A teď ten citát.

Člověku, který padá, není dáno ucítit ani uslyšet, že dopad na dno. Prostě padá a padá. A tohle je určeno lidem, kteří v tom nebo onom období svého života hledali něco, co jim okolí nemůže poskytnout. Nebo si aspoň mysleli, že jim to jejich okolí nemůže poskytnout. A tak se vzdali hledání. Vzdali se dřív, než začali vůbec hledat.

Mějte se, lišáci, za nějaký čas dám zase vědět!