Je podzim. Lístí stromů se zbarvuje do pastelových barev. Lesy se převlékají do malebných kabátů, aby nedlouho na to zemřeli. Opustili své tělo s elegancí odvážného muže na létající hrazdě. Jako každý rok. Jednoho dne to čeká i nás. Ten nepatrný záchvěv. Ta náhlá smrt. Koloběh, jemuž se nikdo nevyhne. A dost možná jediná spravedlnost dnešního světa.
Nebojím se smrti, proč taky. Daleko více se děsím toho, že svůj život promarním. Zahodím šance, propadnu skepsi a celou tu krasojízdu tak nějak dožiju. To se prostě nesmí stát. Mě, tobě, nikomu.
Ikdyž mám občas pocit, jako bych sem nepatřil. Jako by mi nikdo nerozuměl. Prej se tomu říká puberta. Těžko říct, jestli i tohle spadá do symptomů téhle "choroby mladých lidí". Někteří tomu podlehnou. Jiní to řeší po svém. Což taky není nejlepší řešení, víme? Chlast a drogy můžou být zajímavým tripem do jiného světa. Do světa, kde vám všichni rozumí. Do světa, kde jste s každým kamarád. Problémem však je, že tenhle svět je pouze dočasný. A tak se snadno stane, že se nebudete chtít vrátit zpět. Zpět do špíny reality.
Těžko říct, co jsem tímhle článkem chtěl říct. Sám to nevím. Snad jen - pokud jste na tom stejně, vzchopte se. Sakra lidi, život je krásnej. Když už jste ho jednou dostali, byla by chyba ho promarnit. Otázkou je, jak toho docílit, aby se to nestalo...
Na závěr sem hodím ještě jeden fajný song kapely, která je lepší než všechny antidepresivní rybičky světa. Vypsaná FiXa, seznamte se.
Vypsaná FiXa - Letní Tlení by filip-1
Žádné komentáře:
Okomentovat