Pořád máme mokrý sny z Kurta Cobaina

Kurt Cobain. Kontroverzní frontman kapely, jejíž název nesouzněl s tím, co hrála. Nirvana. Ale její fandové k nirvaně a slastnému orgasmu docházejí při jejím poslechu stále. Mnoho let po Kurtově smrti, jež se stala veřejně oplakávanou událostí a tak nějak ukončila hudební styl, jenž snad ani pořádně nezačal. Grunge je mrtev. A Kurt taky.

Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat - Cicero

Zájem o Nirvanu je stále, byť už jí naživo nikdo neuslyší. Možná je to tak trochu pozérství, oplakávání něčeho, co stejně nemůžete mít, ale ať tak či onak - jisté kouzlo, nezaměnitelnost celé tohle uskupení mělo. Texty.

Hluboké, procítěné, protkané metaforami. Osobně to pokládám za něco, co ne každý je schopný napsat. Zvlášť v dnešní době, kdy k úspěchu a hraní v rádiích stačí složit píseň opěvující páteční odpoledne a začátek víkendu. A to je vlastně důvod, proč má jejich hudba stále co říci. A trochu důvod, proč si ji pouštím v krapet vypjatějších okamžicích. Jednoduše - občas s jejich texty ztotožňuji, sdílím emoce a užívám si kvílení kytar a Kurtův specifický zpěv. Určitě nebudu sám, kdo tohle dělá. Aspoň někdy. Jednou za čas.
Kurt nebyl nic jiného než osobnost nevyrovnaná sama se sebou. Po celý svůj krátký život hledal něco, co mu okolí nemohlo poskytnout. Nebo to prostě neviděl, nechtěl vidět. Vypěstoval si závislost na drogách jen proto, aby žil dál a neukončil to dřív. Ať to bylo jak chce, rezignoval na okolní svět, přežíval, nežil. Taky si občas tak připadám. Někdy častěji než by bylo zdrávo - vskutku, není o co stát.

Škoda, že už nežije, že nedokázal bojovat. Měl úžasné myšlenky a jeho citáty budou žít věčně, stejně jako jeho hudební minulost, kterou nesmyje žádný boom a přerod v hudbě. Lidé se rádi ohlížejí. A Nirvana je způsob, jak se uspokojit.

Pokud vás osud tohoto člověka trochu více zajímá, určitě si pusťte dokumentární film Kurt Cobain - About a Son. Vlastně, on to není ani film, nýbrž celovečerní monolog, jímž vás Kurt vtahuje do svého nitra, mluví o svých pocitech, zážitcích myšlenkách. Z něj samotného neuvidíte ani záběr. Netradičně ztvárnění dokument. Ničemu to však neubližuje, stačí se zaposlouchat do Kurtova hlasu a představit si, čím si procházel. Ve své podstatě dost silný příběh, každý si ho však musí vykreslit sám.

Neberte tenhle článek jako kdovíjakou osvětu, protože jí jednoduše není. Nepláču z jeho smrti, nemívám mokré sny - přesto si ho dokážu vážit jako osobnosti, která i přes všechna úskalí dokázala vyšplhat na vrchol a nějaký čas zářit. Je mi trochu líto, že se nezdržel trochu déle.

Raději budu nenáviděn pro to, co jsem, než milován pro to, co nejsem. - Kurt Cobain