Nevíš? Nevíš!

Starej vyvrácenej strom, co stojí u cesty. S kůrou jako pomuchlanej papír. Řeže do konečků prstů, když ho pohladíš po jeho staletém kmeni. Ještě to chvíli cítím v prstech a pak odejdu, sledujíc jak tam tak stojí. Desítky, co desítky, stovky let. Pomalu zaniká a rozpadá se. Na okraji cesty, která se jeví a svým neviditelným úšklebkem naznačuje, že ON sem nepatří. Co tady ještě dělá? Mrtvolně stojí, jeho napadené listy se pomalu chvějí ve studeném vánku. Léto končí.


Možná vás taky někdy něco sráží k zemi. Tak jako ten strom, na okraji nepříznivé cesty, nepřízeň okolí. Nepřízeň všeho. Spousta čumilů, co by možná chtěla, ale i tak nemůže pomoct. Je spousta věcí, co si musíte v sobě vyřešit sami. Nikdo vám v tomhle prostě nepomůže. A když - ještě byste na to mohli doplatit. Kurt Cobain není má kdovíjaká modla, ale ve spoustě věcí měl pravdu. Stejně jako v jeho citátu - "Je lepší být nenáviděn pro to, co jsi, než být milován pro to, co nejsi". A to myslím mluví úplně za všechno. A pokud pořád tápete, není nic lepšího než to prostě nechat plynout. Jednou si na to přijdete sami. Byť to možná bude jedna krutá zkušenost.

Jednou za čas dostanu takový pocit, jako by se mi chtělo utéct od všeho. A taky utíkám. Ať už je to jakkoliv, utíkám od společnosti. I když to je zrovna to, po čem jsem vždycky tíhnul. Asi je útěk občas ta nejlepší možnost. Nikdy jsem totiž nebyl kdovíjak společenský typ, a ač mě spousta lidí štve, život bez nich si nedovedu představit. Není nic horšího než holá pláň, krajina bez podnětů. Chvíle, kdy potřebujete pohladit, ať už fyzicky nebo psychicky a nikde není nikdo, kdo by vám to vynahradil.

Není moc horších pocitů. Přesto utíkám a mnoho lidí to asi bude mít podobné. Mít chvíle sám pro sebe, být se svými myšlenkami, které jen tak někomu neříkáte. Nebo vůbec nikomu. A možná je to trochu i důvod, proč si píšu tenhle blog - mít chvíli na sebe, vypnout na pár okamžiků a být jen sám se sebou. Mnoho vás to naučí, ještě více dá.

Ještě si dovolím malou hudební tečku na závěr. Zase song od Vypsané Fixy, ale je to prostě osudové, navíc české - takže snadné na porozumění. Není moc skupin, v jejichž textech byste mohli vidět tolik významů, byť to možná není napoprvé patrné. Takže legendární Ledňáčci, co cestují nekonečnou krajinou a jeden Youtube komentář, který to všechno vystihuje.

prostě když ste v prdeli - ať už psychicky a nebo fyzicky a kouká na vás dav čumilů, který to i myslí dobře, ale prostě koukaj. V podstatě není ani jak pomoct. A vám proběhne hlavou... Co budete dělat až z vás bude taky krev stříkat...