Zima nám začala. I když to mnohde vypadá spíš na jaro a v takové Praze se sněhu letos asi nedočkáme, kalendář si urputně tvrdí to své. A má pravdu. Čas vytáhnout kabáty a nasadit čepice. Mám tuhle část roku poměrně rád, je taková...no prostě svá.
Paradoxní je, že jak největší hrdinové, jak neoohrožení bijci, musíme vstávat každičké ráno do školy a za podobné tmy se vracet. Jestli je něco koloběh života, tak je to tohle.
Také se stala jedna taková milá věc, že jsem zase o další rok stár. Uteklo to, a i když to leckdy nebylo nejlepší, ten svůj prožitý rok nezapomenu. Nikdy.
Moc rád bych se Mladému muži více věnoval, staral se o něj, pečoval o něj, nicméně, časová barikáda je tristní. Snažím se hledat si čas kde to jen jde a třeba tenhle článek píšu v autobuse na cestě domů.
Vlastně, celý život nám na cestě. Kam? To ať si každý určí sám. Pamatujte jen, že jakou cestou jdeš, takové lidí potkáváš ;).
Žádné komentáře:
Okomentovat